Mimosa pudica
Lidové/další názvy: mimóza, mimóza pravá
Čeleď: bobovité, původně citlivkovité
Citlivka stydlivá je příhodným názvem pro nevšední botanickou kuriozitu. Rostlina je známá především pro vysokou sensibilitu listů. Ty se již při nepatrném dotyku sklápějí, citlivka se tak viditelně hýbe. Pro tuto zvláštní vlastnost i pozoruhodné kulovité květy se původně tropická rostlina pěstuje v květináčích jako zajímavá pokojová květina.
Přestože citlivka obsahuje jedovatý alkaloid mimosine (leucenol), je mj. také náplní tradiční asijské medicíny. Podává se jako jemné diuretikum, využívají se i její antidepresivní vlastnosti.
Popis rostliny
Citlivka stydlivá je rostlinou vysokou od 30 až do 100 cm. Postupně dřevnatí, stává se keřem. Zatímco mladé rostliny bývají vzpřímené, s časem více či méně polehávají.
Na stonku citlivky rostou drobné ostny. Hustě větvená lodyha nese dvakrát zpeřené, střídavé listy v sytě zelené barvě. List tvoří několik desítek párů lístečků, dlouhých jen několik milimetrů, jsou uspořádány dlanitě.
V případě příznivých podmínek zdobí rostlinu od jara do podzimu drobné květy tvořící kulovité hlávky o průměru asi 1 cm. Květenství je stopkaté. Okvětní lístky citlivky mají červenou barvu, jsou patrné při bližším pohledu. Nápadné tyčinky v růžové nebo světle fialové barvě připomínají střapce.
Plodem je lusk o délce asi 2 cm, který je na okraji krátce ostnitý. Nese několik hnědých semen okrouhlého tvaru.
Když se citlivka stydí
Citlivka stydlivá je již dle svého názvu pozoruhodnou rostlinou. I její latinské jméno souvisí s nezvyklým pohybem jejích listů. Je odvozeno z řeckého „mimos“ v překladu „mimický, napodobující, tvarující se“.
Zpeřené lístky citlivky se při doteku nejdříve skládají dohromady směrem k řapíku, celý list i stonek se posléze sklání dolů. Tento pohyb rostlina vyvíjí pomocí speciálního typu buněk vyskytujících se v listových koléncích. Ty dokážou snížit vnitřní tlak, tak se smršťují a ovlivňují postavení listů.
Listy rostliny se sklápějí i při silnějším větru, při dešti, otřesech, setkání s hmyzem nebo pískem. Citlivka se tak chrání před vnějším nebezpečím. Po nějaké době v klidu se opět rozloží do prostoru.
Listy citlivky se však zavírají i s večerní tmou. V rámci tzv. spánkového pohybu se pak opět rozkládají s prvními ranními paprsky slunce. Citlivka tak v noci omezuje úniky tepla.
Původ a výskyt
Citlivka stydlivá má svůj domov v tropické části amerického kontinentu. Jako země původu je označována Brazílie a Mexiko. Odtud se citlivka rozšířila do tropů celého světa. Najdeme ji v Austrálii, v Polynésii, v Japonsku, v Malajsii, na Filipínách, v Indonésii, v Thajsku, také v Číně nebo Indii. V jižní a jihovýchodní Asii nebo v Tichomoří je považována za invazivní plevel.
Citlivka stydlivá má ráda suchá stanoviště a půdy s nízkým obsahem živin. V tropech má optimální podmínky pro růst a rozmnožování, také zde velmi snadno zplaňuje. Vytváří husté porosty, které neumožňují růst jiných druhů.
Slouží i jako půdokryvná rostlina. V tropických oblastech ji najdeme jako podrost řídkých lesů, na plantážích, savanách apod.
Pěstování
Citlivka stydlivá se v našich končinách pěstuje jako pokojová okrasná rostlina. Jde o teplomilný druh, kterému vyhovuje světlé stanoviště a vyšší vlhkost vzduchu. Nesmí přeschnout, ale nesnese ani přemokření. Vyhovují jí teploty okolo 20 °C, nedokáže odolat mrazu.
Citlivka je při pokojovém pěstování nejkrásnější v prvních letech, postupně řídne a ztrácí svoji citlivost. Slouží proto často jako jednoletá až dvouletá pokojová dekorace, poté se ze semínek vysazuje rostlinka nová a stará se likviduje. Vysévá se ideálně v únoru nebo v březnu. Za dostatečné teploty klíčí asi po dvou týdnech.
Jako substrát se užívá vlhká rašelina. Citlivka se hnojí standardním hnojivem během jara a léta. Nezaštipuje se, vyvíjí se samovolně.
