Dům na Kanárech stál Češku méně než pražská garsonka. Teď tam žije a podniká s ovocem
"My nemáme kočky, ale máme kaktusy," říká s úsměvem Elisabeth Kapitánová, zatímco ukazuje, jak má poškrábané ruce. Únor je měsíc, ve kterém se svým manželem rozmnožuje kaktusy, na nichž se od června začne rodit dračí ovoce, neboli pitaya. Právě to je vlajkový produkt, který ze španělského ostrova spolu s dalším ovocem od místních farmářů dováží do Česka pod značkou Ostrov chutí.
Elisabeth Kapitánová s manželem Petrem přijela poprvé na La Palmu před šesti lety. Důvodem byly jejich dvě dcery. Narodily se předčasně a lékaři jim během zimních měsíců nedoporučovali vycházet ven. "Věděla jsem, že když budu sama s dětmi doma, tak se zblázním," vzpomíná 29letá Elisabeth a hned tak ukazuje svou akční povahu. Na kanárském ostrově tehdy strávili víc než měsíc, a když se vrátili do Česka, myšlenky na slunečné a pozitivní místo v nich přetrvávaly.
"Najednou jsme si všímali, jak jsou v Česku všichni zamračení a pořád si na něco stěžují," vzpomíná Elisabeth v prostorách jejich finky, neboli malé farmy v palmerské vesnici Montes de Luna. Na té pěstují kromě dračího ovoce také mango, avokádo, papáju, marakuju, ananas, acerolu, pitangu a karambolu. "Když jsme zjistili, že dům na La Palmě stojí méně než garsonka v Praze, bylo rozhodnuto," říká máma dvou dcer. Původně na ostrově trávili jen část roku, finální rozhodnutí přestěhovat se přišlo s koronavirovou pandemií.
"Rozhodovali jsme se, jestli si necháme chalupu v Krkonoších, nebo dům na La Palmě. Tak vyhrála La Palma. Zároveň se přestalo dařit firmě mého manžela, takže jsme začali přemýšlet, co jiného můžeme ještě dělat. A tam se zrodila myšlenka farmaření a dovážení ovoce," popisuje Elisabeth, která stejně jako její manžel nikdy předtím v zemědělství nepracovala.
Domlouvali se rukama nohama
Překvapivě jí v novém oboru pomohlo restaurátorství knih, které původně vystudovala. "Když obnovujete knihu, musíte si o ní dopředu zjistit veškeré informace. Také do ní nesmíte zanášet své inovace, ale respektovat její původ," vysvětluje Elisabeth. "Stejné to bylo na začátku našeho podnikání. Když jsme se rozhodli pracovat s půdou a plodinami, dopředu jsme si vše zjišťovali od místních farmářů," říká mladá žena, která přičítá úspěch jejich teprve ročního podnikání právě systémovému přístupu.
Jejich mentorem je místní farmář Esteban Lorenzo, který páru předal všechny zkušenosti. "Vzal půdu z naší zahrady do ruky a prohlásIl, že je dobrá," směje se Elisabeth. "Neuměli jsme španělsky, domlouvali jsme se rukama a nohama a případně s překladačem v mobilu. Ale to důležité, tedy že je to dobrá půda, jsme si řekli," směje se.
Podporují místní zemědělce
Díky Estebanovi se dostali do styku s ostatními farmáři a společně založili Asociaci pěstitelů. Díky ní se začali dozvídat o problémech místních zemědělců. Protože jedním z nich bylo nevyužití jejich produkce, Elisabeth se rozhodla ovoce od farmářů vykupovat a společně s ovocem z jejich zahrady dovážet do České republiky. "Jsou to lidé, kteří se zemědělstvím živí několik generací. A najednou jsem tady já, která jim říká, co mají pěstovat, aby to lidé kupovali, a jakým způsobem mají ovoce pro nás nachystat," říká skromně Elisabeth, která je nejmladší farmářkou na ostrově.
Dnes odebírá ovoce jak od dvou desítek malých farmářů, tak od největší ekologické finky, tedy menší farmy, na ostrově Nogales. Kanárské ovoce a typické produkty prodává pod značkou Ostrov chutí přes webové stránky, na farmářských trzích, food festivalech a přes portál Rohlík. Kromě podpory místních zemědělců Kapitánovi svou značkou poukazují na obchodní praktiky, k nimž v byznysu s ovocem dochází.
"Naše ovoce je dražší, protože je ekologické a vydáváme ho k expedici ve zralém stavu, aby v sobě mělo všechny potřebné vitamíny. Běžný postup je takový, že se ovoce dává do ustalovacích lázní, aby vydrželo cestu, a nakonec se ještě plynuje, aby dozrálo. Ovoci tak chybí vitamíny, které se v něm tvoří právě během zrání," popisuje Elisabeth. "Aby byl navíc celý obchod férový pro samotného zemědělce, není možné, aby avokádo stálo 30 korun," popisuje podnikatelka, která jej na stránkách prodává za necelých sto korun.
S manželem také v Asociaci pěstitelů iniciovali, aby v rámci organizace zažádali o evropský grant na financování sušičů na ovoce, aby se snížilo jeho plýtvání. Využívat ho mohou volně všichni farmáři z ostrova.
Ráno kancelář, večer zahrada
Ovoce do Česka dováží firma letecky, uskladňuje ho v Jindřichově Hradci, odkud Elisabeth pochází, a následně prostřednictvím kurýrů distribuuje objednávky. Během Vánoc podnikatelka s manželem osobně rozvážela vánoční ovocné balíčky po celé České republice. "Je to náročné. Sice jsme se přestěhovali do ráje, ale máme více práce než jindy. Pro zemědělce na La Palmě oblíbený španělský výraz "maňána" (zítra, někdy, možná bude, možná ne, pozn. red.) neplatí. Buď to uděláte hned, nebo nemáte úrodu a tím pádem finance na živobytí," vysvětluje Elisabeth.
V současné době vede Ostrov chutí jen s manželem, který se kromě toho stará ještě o svou původní firmu. Její den se tak dělí na práci u počítače, objíždění zemědělců a na práci na zahradě. "Je to osvěžující. Na zahradě navíc není signál, tak se soustředím jen na aktivitu, kterou zrovna dělám," říká, zatímco roubuje kaktusy, z nichž bude za několik měsíců sklízet dračí ovoce.
"Za hodinu jich stihnu naroubovat tak šest až osm. Za dva měsíce jich musíme udělat 500," popisuje. Roubování zjednodušeně řečeno spočívá v tom, že uřeže kus kaktusu, který plodí růžové dračí ovoce, a připevní jej na kaktus, který původně plodil ovoce bílé. Důvodem je větší kupní zájem o růžovou pitayu.
Sklízeli popel z terasy
Od dubna do listopadu pak dračí ovoce s manželem ručně opylují. "Květy se otevírají v noci, takže jsme často na zahradě s čelovkami i několik hodin každý večer. Ale při úplňku baterky ani nepotřebujeme," popisuje Elisabeth, která má na krku přívěšek ve tvaru ostrova La Palma. Říká, že by se ráda považovala za místní obyvatelku, ale její španělština ještě není natolik dobrá. "Dcery to mají jednodušší, španělštinu chytají bez problémů ve škole," komentuje.
Když pak večer sedí s manželem na terase u jejich domu, vzpomínají, jaké to bylo, když před dvěma lety na ostrově vybuchl vulkán Cumbre Vieja. "Do té doby jsme si pořádně neuvědomovali, že žijeme na sopečném ostrově. Najednou se ve vzdálenosti několik kilometrů kolem našeho domu z obou stran valila láva a každý den jsme zametali popel tady z terasy," popisují.
Elisabeth s dcerami odjela na měsíc do Česka, La Palma jí ale chyběla. "Odborníci říkali, že další erupce nehrozí, tak jsme se vrátili. A to i přesto, že byla sopka ještě několik týdnů aktivní a vydávala neuvěřitelný hluk," vzpomínají.
Společně probírají a ochutnávají nový druh ovoce - canistel a tamarillo - který chtějí začít pěstovat a přidat do svého portfolia. "Tohle je nejzábavnější část práce, zkoumat nové ovoce, zjišťovat, jak se pěstuje a kdy je správná doba na jeho expedování," říká s nadšením Elisabeth a vysvětluje, proč mají různě na terase i na zahradě rozmístěné židličky. "Abychom se mohli dívat na oceán. Toho výhledu jsem se ještě nenabažila. Ale stačí mi 15 minut, pak už musím jít zase něco dělat," říká.
Video: Na kanárském ostrově La Palma soptí vulkán Cumbre Vieja (20. 9. 2021)
