Než jsem odjela na Srí Lanku, ti, kteří už tuhle zemi navštívili, mi svorně říkali: "Nebudeš se chtít vracet, je to ráj na zemi." Vracet se mi chtělo, ale po určitých věcech a jevech se mi každý den stýská.

Třeba po lidech, kteří mají vzhledem k chudobě k bezstarostnosti daleko, a přesto se na vás usmívají. Po elementární mezilidské úctě, jejich vnitřní poctivosti, po kultivovanosti a vstřícnosti, po obrovských zelených kobercích čajových plantáží, po pestrobarevnosti sárí, po hrdé chůzi Srílančanek i po zběsilé jízdě tuk tukem. A počítejte s tím, že když vám Srílančan řekne, že jídlo je "no spicy", budete potřebovat hodně vody na zapití.

Na Srí Lanku jsme se vydaly s kamarádkami. Taková dámská, pobytovo-poznávací týdenní jízda to měla být. Nakonec bylo všechno trochu jinak a za týden jsme toho viděly a zažily víc, než jsme si předtím dokázaly představit. Na Srí Lanku jsme letěly zhruba 13 hodin: z Prahy do Dubaje a z Dubaje do Colomba. Zajímavé ceny a příjemný servis jsme našli na serveru Letuška.cz. Přes počáteční únavu z cesty a změny časového pásma. I přes lehký kulturní šok jsme se rychle zorientovaly v tom, co všechno chceme vidět, zažít a poznat.

Colombo: více bere, než dává

Zakotvily jsme v Colombu. Město je to opravdu nevzhledné, rušné a velmi špinavé. Jde o jediné srílanské místo, které vás spíše unaví, než nabije. Až na pár zajímavých chrámů, parků a tržišť v centru města není až tak o co stát. V hotelu jsme si domluvily řidiče a od následujícího dne jsme s ním procestovaly čtvrtinu Srí Lanky.

Hatton, čajové plantáže, bylinky a sloni

Druhý den jsme se s naším milým a pozorným srílanských bodyguardem, průvodcem a řidičem v jednom, s úsměvem Černavy z pohádky o Princezně Jasněnce a létajícím ševci, vydaly na pětihodinovou cestu do střední části Srí Lanky, do městečka Hatton, kolem kterého se rozprostírají přenádherné čajové plantáže. Navštívily jsme čajovou továrnu (kde vidíte velmi tvrdě pracující lidi v náročných podmínkách, kteří jsou za tuto práci velmi vděční), muzeum, plantáže i vodopády.

Cestou na nás vyskakovali vlezlí makakové a my jsme se kochaly fascinujícími výhledy na přírodní scenérie. V Hattonu jsme uprostřed čajových plantáží přespaly v bungalovu a ráno jsme se vydaly přes sloní rezervaci a bylinkovou zahradu víc na sever, do Buddhou políbeného městečka Kandy, které je jedním ze sedmi míst Srí Lanky na seznamu kulturního dědictví UNESCO.

Kandy, Ó Kandy

Kandy je druhé největší město Srí lanky (po Colombu) a je symbolem sinhálské kultury a nezávislosti. Městem protéká nejdelší srílanská řeka Mahaweli, která se u Trincomalee na severovýchodě vlévá do Indického oceánu. Centrum města se rozkládá kolem umělého jezera Kiri Muhudu, "Mléčného moře". V Kandy se samozřejmě většina lidí, turistů i buddhistů, soustředí na chrám Dalada Maligawa, kde je uložený Buddhův zub. Obrovský chrámový komplex, pocházející z 16. století, rozhodně stojí za vidění, prožití a za zastavení.

Do chrámu musíte vstoupit naboso, boty si uložíte za poplatek v úschovně. Věřící, a často děti, nosí do chrámu obětiny: jsou to malé papírové košíčky naplněné květy lotosů. Květy jsou pak předloženy na oltáře před svatyni, ve které se ukrývá posvátná relikvie. V Kandy jsem měla nejintenzivnější pocit, jako by se zastavil čas. Jako by neexistovalo nic než přítomnost.

Galle: směsice stylů a kultur

Do města Galle jsme přijely s naším srílanským Kevinem Costnerem, který na všechno celou dobu odpovídal "Its oukej, fór mi is nou problem", dva dny před odletem do Česka. Cesta z Colomba na jih trvala čtyři a půl hodiny. Evropan se tady cítí jako ryba ve vodě, protože Galle je hodně ovlivněno portugalskými, holandskými a britskými přistěhovalci. A i Galle, jehož původní opevnění sahá až do roku 1663, je městem zapsaným na seznamu UNESCO. Město je rozděleno na staré a nové. Z hradeb pevnosti, což je právě ta stará část, je krásný výhled na oceán.

Pevnost je i dnes stále místem, kde lidé bydlí: jsou tu restaurace, banky a kanceláře. Uličky města jsou plné překrásných obchůdků se šperky a suvenýry i stylově zařízené kavárny v koloniálním duchu. Bohužel Galle leží v oblasti, která byla v roce 2004 zasažena obrovsky ničivou vlnou tsunami, naštěstí však staré město bylo díky mohutným hradbám uchráněno. Z Galle se vám nebude chtít odjet a slíbíte si, že sem se jednou určitě vrátíte. Viděly jsme toho ještě mnohem, mnohem víc, ale žádný popis zprostředkovaných dojmů nenahradí skutečné prožitky. Co říci na závěr? Snad jen to, že tomu, kdo navštíví Srí Lanku, se zákonitě něco v jeho dosavadním životě změní…