Jedna z nejvýznamnějších pohádek, kterou nadšeně oceňují děti každého věku. Pohádka stokrát převyprávěná, pohádka mnoha zemí, pohádka stará snad celá tisíciletí neztrácí nic ze své jednoduché krásy a přitažlivosti ani v současnosti.
Přestože se dnes setkáváme s řadou pohádek a nových příběhů pro děti, Červená karkulka nestárne. Pořád je onou holčičkou s červeným čepečkem, která se vydává na cestu lesem za svoji milovanou babičkou.
Pojďme nostalgicky na Karkulku zavzpomínat. Přiblížíme si historii příběhu, znovu oživíme pohádkový děj, abychom spolu došli až ke šťastnému konci. Mezitím se však seznámíme i s novodobým filmem Červená karkulka, který se kouzelnou pohádkou v ladění do červena nechal inspirovat.
Pohádka o Červené karkulce
Byla jednou jedna Červená karkulka...
Tato roztomilá dívenka nejraději nosila červenou sukénku, kabátek a červený čepeček. Proto ji všichni říkali Červená karkulka. Karkulka měla tuze hodnou babičku, která bydlela v hlubokém lese.
Vydala se jednou Karkulka za svoji babičkou, aby ji potěšila svoji návštěvou a přinesla něco dobrého k snědku - třeba takovou bábovku. Po cestě však potkala vlka. Nechala se obelstít a prozradila mu, kde babička bydlí. Vlk navíc Karkulku přesvědčil, aby sešla z cesty a natrhala babičce květiny. Mezitím sám peláší přes les, aby babičku sežral.
Když do chaloupky vstoupí Karkulka, vlk už leží v babiččině posteli a předstírá, že je babičkou. Na dívenku babička působí zvláštně, proto se také ptá: "A proč máš tak velké zuby, babičko?" "Abych tě mohla lépe sníst," odpoví vlk a sní Karkulku.
Naštěstí se objeví myslivec, který vlkovi rozřízne břicho a Karkulku s babičkou zachrání. Do břicha mu místo nich vloží kameny. Žíznivý vlk se potom pod tíhou kamenů utopí v potoce.
Toto je jedna z verzí prastaré pohádky, kterou poprvé sepsal Charles Perrault (1697) a o několik staletí později i bratři Grimmové. Do češtiny pohádku s vlastními úpravami přeložil František Hrubín.
Červená karkulka v knihách, ve filmu i online
Červená karkulka existuje ještě v mnoha dalších obměnách.
Příběh dívenky a vlka po celé generace inspiruje mnohé spisovatele i další umělce a tvůrce. Děti se s ní mohou setkat nejenom v knihách a ilustracích, ale i v kreslených filmech nebo v loutkových představeních. V době moderních technologií samozřejmě existuje také Červená karkulka online (například na Youtube).
Karkulka však oslovuje také dospělé. Zaznamenala i divadelní ztvárnění a stala se předlohou hollywoodského thrilleru.
Film Červená karkulka
Červená karkulka (Red Riding Hood) je fantasy thriller z roku 2011. Vznikl v koprodukci USA a Kanady, pod taktovkou režisérky Catherine Hardwicke, která natočila také první díl populární ságy Stmívání. Scénář k filmu vytvořil David Leslie Johnson. Jedním z producentů se stal i Leonardo DiCaprio. Ani ten však nezajistil hororové pohádce pro dospělé hvězdou slávu.
Film, jenom lehce inspirovaný původní pohádkou, budí rozporuplné reakce. Oceňována je tak především stylizovaná výprava malebné vesničky kdesi v zasněžených horách. Vedle propracované obrazové kompozice film láká i na napínavou atmosféru a herecký výkon Garyho Oldmana.
V hlavní roli filmu se představila Amanda Seyfried jako sladká Valerie, která si má vybrat mezi dvěma muži. Místo zámožného ženicha Henryho dává přednost samotáři Peterovi. Valerie se rozhodne s Peterem utéct, do romantického děje však zasahuje vražda její sestry.
Nejenom osud Valerie, ale celé její vesnice ovlivní vlkodlak. Tomu náhle přestávají stačit zvířecí oběti. S každým úplňkem si vlkodlak bere jeden lidský život. Vesničané proto povolávají otce Solomona (Gary Oldman), aby se ho zbavil.
Vlkodlak, který na sebe na denním světle bere lidskou podobu, může být kdokoliv z obyvatel vesnice. Valerie zjišťuje, že ji ke stvůře táhne zvláštní pouto a je jí blíže, než si kdy dokázala představit.
