reklama

Známý herec Karel Heřmánek spáchal sebevraždu

České herecké nebe mezi sebe přivítalo další zářivou hvězdu - Karla Heřmánka. Ten měl podle serveru Idnes.cz spáchat sebevraždu.

Karel Heřmánek jako Jindřich.
Karel Heřmánek jako Jindřich. | Foto: Voyo

Poezii Žižkova, kde se odehrává děj snímku Fešák Hubert (1984), poznal Karel Heřmánek už jako malý. Právě tam se totiž 17. října 1947 narodil. Studoval stavební průmyslovku a uvažoval o architektuře. Pak ho zaujala filmová režie, ale protože dostat se na FAMU bylo těžké, zkusil to na herce. Nakonec jej přijali na brněnskou JAMU.

Jak dobře znáte Karla Heřmánka?

V Brně se sešel výrazný ročník - Jiří Bartoška, Pavel Zedníček, Jana Švandová. Po škole nastoupili Heřmánek, Bartoška a Zedníček do brněnského avantgardního Divadla Na provázku. Po sezoně odešel Heřmánek opět s Bartoškou a Zedníčkem do Činoherního studia v Ústí nad Labem a zakrátko z tohoto divadla udělali kultovní scénu, kam se sjížděli diváci z celé republiky. V lednu 1974 tu měla premiéru hra Diogenes cynik, kterou s nimi nastudoval režisér Evald Schorm. Později společně připravili i Páralovu Profesionální ženu a další inscenace.

V roce 1976 se Heřmánek vrátil do Prahy a do roku 1990 hrál v Divadle Na zábradlí, kde vytvořil - zejména pod vedením Evalda Schorma - své nejdůležitější divadelní postavy, například v Bratrech Karamazových: "S režisérem Schormem to byl vždycky zázrak. Byl duchovním vůdcem celého divadla, i v těch nejtemnějších dobách si divadlo s ním vedlo moc dobře," řekl v jednom rozhovoru.

Když se tato scéna rozpadla, odešel i Heřmánek a založil si jedno z prvních soukromých divadel v Česku - Divadlo Bez zábradlí: "Hlásili jsme se k odkazu Divadla Na zábradlí, a tak název Divadlo Bez zábradlí byl takový truc," řekl jednou. Někteří herečtí kolegové - Jiří Bartoška a Pavel Zedníček - mu pomohli nové divadlo rozjet. Své sídlo nakonec našlo v paláci Adrie. Dnes je divácky oblíbené, působil v něm například i režisér Jiří Menzel.

Před kamerou debutoval v roce 1972 v televizním filmu Uprostřed babího léta ve stepi zahoukal vlak, film ale trochu zapadl. Poté se například objevil jako mladý stavbař dálničního mostu ve filmu Štěpána Skalského Hřiště. Ve filmech se více začal objevovat na konci 70. let, například ve snímcích Na pytlácké stezce, Žena pro tři muže, Smrt stopařek. Zahrál si také v rodinné komedii Krakonoš a lyžníci nebo v dramatu Hadí jed. Na MFF v Portugalsku získal cenu za mužský herecký výkon ve filmu Dobré světlo z roku 1985 v režii Karla Kachyni. Celkem měl na kontě přes 140 rolí ve filmu i televizi včetně seriálů.

V úspěšné pohádce Hynka Bočana S čerty nejsou žerty (1984) ztvárnil Jeho nejtemnější temnost Lucifera, zahrál si i v oscarovém snímku Kolja (1996) či v televizním seriálu Zdivočelá země (1997). Hrál například i v pěti volně navazujících komediích Hynka Bočana z 80. let (Šéfe, to je věc!, Šéfe, vrať se!, Šéfe, jdeme na to!, Na dvoře je kůň, šéfe!, V tomhle zámku straší, šéfe!) či v Kachyňově komedii Kam, pánové, kam jdete? Po delší odmlce se na filmovém plátně objevil v komedii Příběhy obyčejného šílenství z roku 2005, v roce 2015 se objevil ve snímku Lovci a oběti (2015), kde si zahrál i se svým synem Karlem, rovněž úspěšným hercem. V menší roli se naposledy objevil v historickém dánském dramatu Bastard (2023).

Karel Heřmánek byl znám i z dabingu, jeho hlasem mluvil třeba Doyle (Martin Shaw) z britského seriálu Profesionálové. A v dabingovém studiu se seznámil i se svou druhou ženou Hanou, která se na něj údajně chodila dívat už do Divadla Na zábradlí a která se stala známou hlasatelkou a moderátorkou. Měli spolu tři syny, z prvního manželství má Heřmánek ještě dvě dcery.

V roce 2022 dostal Heřmánek Zlatý střevíček za mimořádný přínos kinematografii pro děti a mládež na zlínském festivalu pro mládež. "Bylo to příjemné, bavilo nás to. Bylo výborné obsazení, výborná parta tam byla, Hynek Bočan bezvadný režisér, scénář krásný. Práce mě těšila," řekl tehdy Heřmánek o pohádce S čerty nejsou žerty.

reklama
reklama
reklama