Oblíbená, milá a stále krásná, jedna z výrazných osobností české filmové a televizní tvorby, úspěšná i na prknech, která znamenají svět… Řeč je o populární české herečce Zlatě Adamovské, která letos v březnu slaví své významné kulaté narozeniny. Nedávno jsme se sešly na "kus řeči", aby vnikl následující rozhovor.

Koncem ledna měl premiéru nový český film "Ženy v běhu". V něm hrajete optimistickou a vždy dobře naladěnou Věru, svéráznou matku tří dcer, která se rozhodne splnit manželovo poslední přání. Jak se vám role emancipované Věry hrála a kolik toho s postavou máte v životě opravdu společného?

Já si myslím, že víc než emancipovaná je moje role Věry v tomhle filmu hlavně milující manželka a matka. V tom jsme si asi podobné, ale co se týká běhání maratonu, tam bych se asi chvíli rozmýšlela. Nicméně to, že rodina by měla držet pohromě, si troufáme tvrdit obě dvě.  

Pokud byste se nestala herečkou, kým byste byla (anebo si přála být) a proč?

Víte, já tyhle hypotetické otázky, co by kdyby, nemám moc ráda. Protože teoreticky jsme připraveni na spoustu věcí, ale když pak dojde na "lámání chleba", světe div se, jednáme nebo uvažujeme úplně jinak, impulzivně, anebo opačně. Takže na tuhle otázku dnes odpovídám, že bych asi mohla dělat cokoli, ale jestli by mě to bavilo stejně tak jako herectví, o tom mám velké pochybnosti.

V jakém filmu (knize, představení) by se vám líbilo žít a proč?

Řeknu vám, kde by se mi nelíbilo. Ve středověku. Ačkoli jsem poměrně skromná, vystačím si s málem a dokážu si poradit se spoustou věcí, tak dnešní teplíčko sálající z radiátorů, dostatek pitné vody, která teče z kohoutku rovnou do vany, internet a zdolávání dálek za pár hodin by mi určitě chyběly.         

O čem jste snila jako malé děvčátko?

O tom, že poznám nepoznané, to, co jsem si jen představovala při čtení knih, nová města, nové země, nové zážitky. A pak samozřejmě o tom, že se stanu herečkou.

Jak moc se vaše současné sny liší od těch dětských?

Vidíte, vlastně se mi všechny krásně plní.

Na co jste v životě opravdu pyšná?

Třeba na to, že jsem si své sny plnila svým přičiněním. Byla jsem houževnatá a nic mi do klína nespadlo samo. Ale i na to, že jsem kvůli kariéře nevstoupila do komunistické strany. No a nejvíc jsem pyšná na to, že mám dvě skvělé děti, ze kterých jsem doufám vychovala slušné lidi, kteří tady budou co platní.

Je něco, zač se hodně stydíte?

Jak hodně? Já jsem šťastná, že se nemám za co stydět. Můžu usínat s čistým svědomím a to není málo.

Co vás naplňuje?

Určitě moje povolání. Dávat lidem radost není málo. A když se vám podaří pohnout jejich srdcem nebo mozkem, tak to je pocit k nezaplacení. V současné době si užívám představení Misery ve Studiu DVA, a taky mě moc potěšil pozitivní ohlas na film Ženy v běhu.

Co vás dojímá?

Možná se budete divit, ale já jsem dojímací typ. Brečím často při sledování filmu, nebo když se probírám starými fotografiemi, když byly děti malé. A jako herečka jsem ráda, když můžu skrze své role dojímat diváky, to mi dělá vyloženě dobře. Jo a nedávno jsem brečela, když Martina Sáblíková vyhrála mistrovství světa v Německu.

Co pro vás znamená milovat?

Myslet víc na toho druhého než na sebe. Bez diskuse.

Na co se teď nejvíc těšíte?

Na léto. Mám ho nejraději ze všech ročních období. Slunce, voda, prázdniny.  To letošní bude sice trochu pracovní, ve Studiu DVA budu účinkovat v muzikálu Starci na chmelu na Letní scéně Vyšehrad, ale k moři se zaručeně aspoň na týden vypravím.

Takže zima a zimní sporty vám nic neříkají?

To tedy ne. Zimu mám nejraději za okny vytopené chalupy. Na lyžích jsem stála naposledy před třiceti lety a z posledního bruslení na rybníku si pamatuji jen otřes mozku, když mi podjely brusle a spadla jsem na záda a samozřejmě na hlavu jen v čepici. Takže léto, plavání nebo výlety na kole jsou mi přece jen bližší. 

Preferujete sladké, nebo slané?

Teď už slané. Ale dětství jsem měla sladké. A to doslova. Můj tatínek byl cukrář, takže u nás byly sladké i kliky od dveří. Takže vím, že jsem si svoji dávku cukru, cukroví a cukrovinek už vybrala. Dokonce ani nepeču vánoční cukroví. A ani ho nejím.

Kterou barvu máte nejraději - a mění se vaše preference?

Mění. Hlavně s ročním obdobím. Přes zimu jsem schopná chodit celá v černém, ale s jarem si začnu do šatníku přidávat barvy a v létě mám nejraději bílou a modrou.

Jak to děláte, že jste stále stejně krásná - máte nějaký návod či recept?

Děkuji za kompliment. Ale i já mám doma zrcadlo. Nicméně se snažím užívat si život naplno a netrápit se věcmi, které nemohu změnit. Ne vždy se mi to daří, ale jsem nezdolný optimista, tak mi držte palce, ať mi to co nejdéle vydrží.

Zlata Adamovská čerstvě oslavila kulaté narozeniny, kterým se snad ani nechce věřit. Za celou redakci přejeme mnoho šťastných dnů, měsíců a let a těšíme se na další báječné herecké výkony, ať už ve filmu, televizi, nebo na divadle.

Děkujeme za milý rozhovor!