S Pavlem se známe už řadu let, a ať už ho vidím v televizní show, nebo při práci návrháře, jedno pokaždé zůstává: chová se pořád stejně. Přitom by měl mít spoustu důvodů, proč své jednání vůči okolí změnit: jako jedinému Romovi se mu podařilo vystudovat módu na UMPRUM a kvůli své homosexuální orientaci si prožil celou plejádu ústrků. Málokdo ale tušil, že si v kuchařské show, kterou sledovalo celé Česko, splnil svůj dětský sen o gastronomii. 

Po úspěchu v Masterchefovi se cítíš víc jako návrhář, nebo jako kuchař?

Jsem módní návrhář, který snil o tom, že si vyzkouší kuchařskou soutěž. Přihlásil jsem se tam proto, že jsem si to chtěl zkusit a zjistit, jakou zpětnou vazbu dostanu na své kulinární schopnosti.

Nevěděla jsem, že jsi takový milovník gastronomie. Co tě k ní přivedlo?

U nás doma se vždy hodně a dobře vařilo, upřímně jsem si myslel, že budu kuchařem. V pubertě se to pak zlomilo, ale do té doby byly všechny moje kariérní sny o jídle.

Fabešová: Nemůžu si teď sednout na zadek a hořekovat, že jsem o všechno přišla

Žena

Jsi jediný Rom, který studoval módu na UMPRUM. Čím si myslíš, že to je?

V naší komunitě není zvykem odstěhovat se od rodiny a jít studovat mimo domov. Takže pokud se nějaká střední textilní škola nenachází v blízkosti bydliště, většinu mladých lidí ani nenapadne, že by se tam měli hlásit. Pak nemají dostatečnou průpravu pokračovat dál. Také vidím, že kreativní pojetí módy není to hlavní, čím mladí v romské komunitě žijí. Často kopírují nějaké trendy z Instagramu, chybí jim mnohdy odvaha.

Když je řeč o odvaze, nebál ses rasistických či homofobních komentářů, když ses přihlásil do tak populární soutěže, jako je Masterchef?

Bál jsem se strašně, přece jen jsem Rom, Slovák a gay. Řešil jsem to s Matějem (zpěvák Matěj Pardus tvoří s Pavlem Berkym pár už řadu let - pozn.red.), nakonec jsem si řekl, že to risknu. Režisér Masterchefa mi pak řekl, že se nejdřív báli mě nechat postoupit do kola, kde bylo 16 soutěžících. Překvapující pak pro mě bylo, že jsem dostával reakce hlavně pozitivní. Myslím, že veškerý "hate" schytala Pavlína.

Soutěžící Pavlína Lubojatzky, která byla s tebou ve finálové trojici, pak sice postoupila do finálového duelu, ale diváci na ni reagovali velmi negativně. Nevíš proč?

S ostatními soutěžícími jsme trávili opravdu hodně času, přes týden jsme bydleli v hotelu, domů chodili jen na víkendy. Měli jsme čas se opravdu poznat, vím tedy, jaká Pavlína je. Chápu, že někoho přes obrazovku může hodně iritovat. Ale tak silnou vlnu nenávisti k její osobě jsme nechápali.

Co pro tebe bylo na Masterchefovi nejtěžší?

Ustát ten obrovský stres. Vždy jsem si myslel, že pod tlakem dobře pracuji, že to zvládám. Tady jsem pochopil, jak velké mám rezervy, a chci na nich do budoucna pracovat.

Postoupil jsi do finálové trojice. Vlasta Horváth, zpěvák se stejným  původem jako ty, vyhrál v roce 2005 Superstar. Znamená to, že v Česku rasismus takové téma není? 

Myslím, že Češi dokážou ocenit někoho, kdo dobře ovládá své řemeslo. Ale když vyskočím z bytu do obchodu v teplácích, pořád za mnou chodí ochranka. Když se naopak dobře obleču, nikoho nenapadne, že jsem místní Rom, ale nějaký turista.

Americké protesty proti policejnímu násilí na afroamerické komunitě zažehly velkou podporu hnutí Black Lives Matter na sociálních sítích. Většina světových módních návrhářů tvrdila, že jim nevadí zničené butiky na demonstracích, protože naše euroamerická společnost je rasistická. Co si o takovém aktivismu myslíš ty?

Připadá mi, že v Česku a na Slovensku máme vlastní problémy tohoto charakteru. Hashtag #blacklivesmatter v lokálním prostředí mi někdy připadal jako póza, stejně jako obálka československého Vogue s bílými modelkami a heslem, že všichni musíme být aktivisté. Šéfredaktorka (Andrea Běhounková v prohlášení pro DVTV, pozn. red.) tehdy tvrdila, že žádné romské modelky nezná. Já jich znám ale dost, určitě by na obálce čísla, které se věnuje aktivismu, měly mít své místo.

Když jsi tolik uspěl jako kuchař, baví tě teď móda ještě vůbec?

Do Masterchefa jsem se přihlásil proto, že jsem byl vyhořelý z módního průmyslu. Neviděl jsem takový smysl do něj už přispívat. Díky své zkušenosti mám ale novou energii a chuť svou práci designéra zase někam posunout. Zároveň pro mě bylo strašně důležité splnit si svůj kuchařský sen. Nikdy není pozdě začít, jsem toho důkazem.