Na královském dvoře ho zpočátku příliš nevítali, protože Philip nebyl "tak úplně prototyp anglického gentlemana". Alžbětu však nezvratně okouzlil jako mladý pohledný kadet svým šarmem, humorem a nezávislostí. Korunní princezně bylo sotva dvacet a rodiče ji prý marně přesvědčovali, že její vzdálený bratranec není jediný muž na světě. Nedala si říct.

Jeho úmrtí oznámil Buckinghamský palác v pátek odpoledne. Ve sdělení stojí, že zemřel ve spánku na hradě Windsor. 

V princově krvi se sice mísí většina evropských královských rodů, nicméně jeho otec měl pověst playboye a gamblera. Matce Alici z Battenbergu, od narození hluché, později diagnostikovali maniodepresivní psychózu.

Philip, princ řecký a dánský, se jim narodil 10. června 1921 ve vile na ostrově Korfu. Jeho babička z matčiny strany byla vnučkou britské královny Viktorie. Po vzpouře v Řecku v roce 1922 musela královská rodina s malým Philipem uprchnout do exilu - nejdříve do Paříže, po rozchodu rodičů v roce 1930 býval Philip u sester provdaných v Německu nebo u příbuzných v Anglii.

Zde také začal chodit do školy, nikoli však na prestižní Eton, jako jeho vnuci, ale na Gordonstoun ve Skotsku, kam později poslal i svého syna Charlese. Na vysvědčení mu napsali, že je rozený vůdce se silnou vůlí a téměř bezmeznou ctižádostí.

Poté navštěvoval královskou námořní akademii v Dartmouthu, kde se poprvé setkal se svou budoucí manželkou, tehdy mladičkou Alžbětou. Za druhé světové války povýšil až na námořního poručíka. Později se osvědčil u britského námořnictva: skvělou obsluhou lodního reflektoru pomohl potopit dvě italské lodě. Také spoluvelel vylodění na Sicílii.

Kvůli Alžbětě II. se vzdal řecké a dánské koruny i církve

Kvůli svatbě, kterou si Alžběta nakonec prosadila, Philip s již poangličtěnou verzí jména své matky Mountbatten konvertoval k anglikánům a vzdal se řecké i dánské koruny. Vzali se 20. listopadu 1947 ve Westminsterském opatství. V Británii se poté stal vévodou z Edinburghu, Jeho královskou Výsostí a britským princem.

Když v roce 1952 v Keni přivezl mladý námořník čerstvě provdané následnici britského trůnu Alžbětě zprávu, že je nyní královnou Británie, změnilo se mnoho i pro Philipa: musel odejít od námořnictva, aby mohl svou ženu doprovázet při reprezentačních povinnostech doma i v zahraničí.

Stal se patronem mnoha veřejně prospěšných organizací. Léta podporoval Světový fond na ochranu přírody (WWF).

S Alžbětou II. měli čtyři děti - Charlese, Annu, Andrewa a Edwarda. Když se prince jednou v tisku ptali na příčinu úspěchu jejich manželství, prohlásil: "Královna je obdařena neobvykle velkou dávkou tolerance."

Osobitý humor na hranici hrubosti

Philipovy vztahy s jeho dětmi ale harmonické nebyly. Jeho nejstarší syn princ Charles v autorizované biografii Jonathana Dimblebyho naznačil, že ho v dětství otec často zastrašoval a že se bál jeho přísných pravidel i kousavého výsměchu.

Na přísnosti je založen i Philipův program na podporu dobrodružného ducha a sportovních výkonů mladých, kteří se musejí osvědčit i ve službě společnosti (Duke of Edinburgh Award Scheme), podle některých kritiků až polovojenský. 

Princ také maloval a sbíral umění. Pověstným se stal také svým osobitým humorem, který se občas dostával až na hranici hrubosti.

V roce 1996 navštívil Philip s Alžbětou i Českou republiku a v roce 2009 se stal nejdéle "sloužícím" manželským partnerem v historii britských panovníků. Rovněž byl nejstarším partnerem vládnoucího monarchy. Do vysokého věku byl stále vitální a aktivní, třebaže od roku 2011 omezil počet svých oficiálních povinností.

Koncem roku 2011 byl princ Philip hospitalizován kvůli voperování cévního implantátu, v srpnu 2012 pak z důvodu infekce močových cest. O rok později podstoupil operaci břicha. Vloni v lednu měl autonehodu, po které se vzdal řidičského průkazu. A letos strávil několik dní postupně ve dvou nemocnicích.