Mexická malířka se jako šestiletá dívka nakazila dětskou obrnou, která u ní měla velmi vážné projevy. Jednu nohu měla kratší a tenčí než druhou a nemoc ji také izolovala od vrstevníků, kteří ji později šikanovali. Otec ji však učil doma a přiblížil jí svět výtvarného umění.
Po úplném zotavení se opřela do studia a patřila mezi špičkové studentky s hlubokým zájmem o mexickou kulturu, sociální spravedlnost a politiku. V 18 letech však přišla další rána, při autobusové nehodě byla vážně zraněna. Musela podstoupit na 35 operací páteře a pánve. Silné bolesti a deprese způsobené těžkým úrazem ji pronásledovaly až do konce života.