Bára Basiková nemá problém mluvit o svém duševním zdraví. V podcastu Bubliny teď odhalila, že s úzkostmi se potýkala už od dětství a také zápasila s nízkým sebevědomím. "To sebevědomí bylo mizerný, protože jsem byla dost bitá a pořád za něco trestaná, takže jsem byla takový nešťastný uzlíček," vzpomínala. Na rozdíl od mnohých svých kolegů rozhodně nebyla typem, který by se rád předváděl. Samu sebe považovala za "ošklivou brýlatou holčičku", byla melancholická a plačtivá.

Prohlédnout grafiku S přerušovaným půstem mají zkušenost i slavní Češi. Funguje jim to?

"Já jsem byla opravdu velmi nesebevědomé dítě, byla jsem hodně uzavřená a ráda jsem bývala sama, potichu jsem si něco četla, zpívala nebo psala," prozradila. To se postupně změnilo. "Když přišlo zpívání na veřejnosti, tak jsem u sebe objevila dávku exhibicionismu, takže jsem zjistila, že jsem docela schizofrenní. V soukromém životě jsem dost uzavřená, ale na jevišti mě baví exhibovat."

K tomu ovšem vedla dlouhá cesta a rodiče ji moc nepodpořili. Zatímco tatínek výtvarník doufal, že půjde spíš v jeho stopách, máma byla vůči její touze stát se zpěvačkou hodně skeptická. "Navíc moje maminka neměla k mateřství až takové dispozice a vztah, protože byla mladá maminka a já jsem nebyla plánovaná. Rodiče se rozvedli a s tátou jsem si rozuměla víc."

Na nějaké úrovni si vždy uvědomovala, že něco není v pořádku. "Moje psychické potíže tedy už v dětství byly, a protože se neřešily, ani já netušila, že je něco špatně. Ale pamatuji si ze základní školy ty stavy, kdy ostatní děti normálně fungovaly, hrály si, bavily se, smály se, ale já jsem mívala propady bezdůvodní tísně, úzkosti a strachu."

Protože to nikdo neřešil, svou diagnózu se dozvěděla až v dospělosti. "Dneska vím, že jako dítě jsem trpěla depresemi. Vím i jejich příčinu. Tehdy, když jsem byla malá před 55 lety, se dětem nevěnovalo tolik péče a pozornosti jako dnes. My jsme byli zvyklí, že jsme museli takzvaně držet hubu a krok."

Její maminka, která zemřela v roce 2018, jí na pohodě také nepřidala. "Maminka tomu třeba vůbec nerozuměla. Vždycky říkala: 'Prosím tě, jaké deprese, běž se projít a bude ti dobře.' Psychická nemoc není vidět, není hmatatelná." Kýženou pomoc našla zpěvačka nakonec u chápavých terapeutů. "Uvědomila jsem si, že nejsem blázen, ale že je to nemoc, která se dá řešit, i když ne úplně odstranit."