Myrrhis odorata, Chaerophyllum odoratum, Scandix odorata
Lidové názvy: španělský kerblík, třebule španělská, šmelhous
Čeleď: miříkovité (okoličnaté)
Popis byliny
Čechřice vonná je statnou vytrvalou bylinou, která dorůstá do výšky od 50 do 120 cm. Je typická nasládlou anýzovou vůní.
Z vícehlavého oddenku vyráží přímé lodyhy. Větví se v horní části. Lodyha je dutá, lehce rýhovaná, může být lysá i ochlupená. Stavbou listů čechřice připomíná kapradiny. Zatímco horní lodyžní listy jsou přisedlé, dělené, nepravidelně zubaté, přízemní listy jsou řapíkaté, několikrát zpeřené, s délkou až 50 cm. Listy mají trojúhelníkový obrys, září jasně zelenou barvou, ze spodní strany jsou však šedivé. Na podzim dostávají fialový nádech. Na žilkách listů rostou krátké chloupky.
Květenstvím je okolík složený z 5 až 20 okolíčků. Bílé hvězdovité květy nemají zřetelný kalich. Rostlina kvete v květnu až červenci
Plodem čechřice jsou podlouhlé, ostře žebernaté dvounažky, velké asi 2 cm. Nezralé bývají nazelenalé, posléze tmavnou až do lesklé černé barvy.
Čechřice obecná je jediným druhem rodu čechřice. Vzhledem připomíná kerblík lesní, který je drobnější a chlupatější. Na rozdíl od čechřice voní kerblík po mrkvi. Zaměnit čechřici lze i za prudce jedovatý bolehlav plamatý.
Výskyt a pěstování
Domovinou čechřice jsou hory jižní Evropy. Uměle se rozšířila i do dalších částí kontinentu.
Také na české území se čechřice dostala lidskou zásluhou. Dnes ji nacházíme zejména v pohraničních pohořích (Krkonoše, Krušné hory, Jizerské hory), ale také v Českém středohoří, Žďárských vrších nebo Lužických horách.
Čechřice má ráda vlhčí stanoviště. Roste na loukách, podél vodních toků, v křovinách, na mezích a v příkopech kolem cest. Svědčí jí humózní, výživné půdy. Daří se jí ve stínu i na slunci.
V současnosti je čechřice k vidění vzácně, dá se však jednoduše pěstovat na zahradě. Klíčí pouze čerstvá semena, vysévají se proto na podzim. K vyklíčení vyžadují několik měsíců nízkých teplot. Rostlina se může množit také dělením oddenků – na podzim i na jaře.
Léčitelství
Čechřice obsahuje třísloviny, pryskyřice, organické kyseliny, také vonné silice nebo glykosid apiin.
V léčitelství se využívá nať a kořen. Čechřice však není jen léčivou bylinou, ale od pradávna slouží také jako aromatická listová a kořenová zelenina nebo koření. Čerstvé i sušené listy dochutí dezerty, poslouží také jako přírodní sladidlo pro diabetiky. Listy čechřice se sklízejí po celý rok, kořeny nejlépe v říjnu.
Zpracovávají se také semena rostliny – nejenom v léčitelství, ale i pro kulinářské účely. Nezralé plody se mohou sušit nebo třeba zavařovat spolu s ovocem.
Léčivé účinky čechřice
- podporuje trávení
- působí mírně projímavě
- zbavuje křečí žaludku a střev
- působí proti nadýmání
- zvyšuje chuť k jídlu
- je prospěšná při nachlazení
- ulevuje při kašli
- rozpouští hleny
- čistí krev
- posiluje organismus
Podávání a užití
V léčitelství se čechřice užívá jako nálev z listů nebo semen (čajová lžička drogy se zalije šálkem vroucí vody, nechá se luhovat 20 min., popíjí se 3x denně). Čaj pomáhá nejenom při kašli a nachlazení, ale podává se také na podporu trávení. Listy a kořeny se mohou nakládat i do alkoholu (recept najdete níže).
Čechřice nemá žádné vedlejší účinky, lze ji kombinovat s mnoha dalšími bylinami. Čechřice obohatí a příjemně provoní jakoukoli čajovou směs. Je vhodná i pro malé děti, těhotné ženy a seniory.
Likér z listů čechřice – recept
Čerstvé, pokrájené listy čechřice zalijeme pálenkou nebo vodkou a necháme luhovat asi 10 dnů. Obdobně můžeme použít i omyté, oloupané oddenky čechřice.
Po vyluhování likér slijeme. Pije se denně jedna sklenička likéru jako tonikum. Je prospěšný zejména jako povzbuzení pro seniory.
Bylinu lze nakládat také do vína.
Jogurtový nápoj s čechřicí – recept
Rozmixujte neochucené jogurtové mléko nebo kefír s listy čechřice a dle chuti doslaďte medem. Listy čechřice mají svěží chuť, jogurtové mléko obohatí také o příjemně nasládlou vůni.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
