Hedera helix
Lidové/další názvy: břečťan větší, břečťan menší, břečťan obecný, blušť
Čeleď: aralkovité
Popis rostliny
Břečťan popínavý představuje plazivý nebo popínavý liánovitý keř. Bohatě větvený stonek sahá hluboko do země. Dřevnaté, až 20 m dlouhé šlahouny se k povrchu přichytávají tzv. příčepivými kořínky.
Břečťan popínavý je trvalou, stále zelenou rostlinou s kožovitými listy. Listy břečťanu jsou dvojí. Na mladých výhoncích vyrůstají střídavé, lesklé tmavozelené listy se světlejšími plochami kolem žilek. Jsou převážně pětilaločnaté, na bázi srdčité. V mládí jemně chlupaté, později lysé. Na plodných větévkách vyrůstají široce kopinaté, celokrajné, nelesklé listy.
Břečťan kvete od července do listopadu, na podzim je pro hmyz významným zdrojem nektaru. Vykvétá však až kolem desátého roku života. Žlutozelené, pětičetné květy s masitými korunními lístky vytvářejí polokulovité okolíky.
Plodem jsou modročerné, nahoře zploštělé bobule. Na rostlině zůstávají až do jara. Pro člověka jsou tyto bobule jedovaté.
Výskyt a pěstování
Břečťan popínavý osídluje velkou část severní polokoule. Přirozeně tvoří podrost listnatých a smíšených lesů. Je vidět v křovinách, na skalách a suťoviscích.
Nenáročný břečťan roste na slunci, stejně jako ve stínu či polostínu. Vyhovuje mu výživná humózní půda, s mírně kyselým až neutrálním pH.
Břečťan šplhá po dřevě, stejně jako po zdi nebo pletivu. Hodí se jako odolná, bujně rostoucí okrasná rostlina. Slouží jako náhrada trávníku nebo ke krytí zdí, které současně chrání před povětrnostními vlivy. Rostlina zároveň představuje útočiště ptáků a drobných hlodavců.
Rozmnožuje se vrcholovými řízky, které se vysazují během celého roku. Existuje v celé řadě šlechtěných kultivarů s odlišným vzrůstem, různou barvou listů a bobulí. Některé odrůdy břečťanu se pěstují jako pokojové rostliny.
Léčitelství
Břečťan je zdrojem saponinů, glykosidů (hederin, helixin), tříslovin nebo flavonoidů. V jeho složení najdeme i kyselinu hederikovou, chlorogenovou, mravenčí, kávovou nebo jablečnou, také pektin, rutin, betakaroten, vitamín E, jód a v neposlední řadě alkaloid emetin.
V léčitelství slouží výhradně listy břečťanu, které se sklízejí nejlépe na jaře. Nacházejí zejména vnější použití, vnitřní užívání není kvůli potenciální toxicitě příliš doporučováno. Jedovaté jsou zejména plody břečťanu. Vyvolávají silné průjmy, střevní křeče a zvracení, mohou mít až fatální následky.
Léčivé účinky břečťanu
- má protizánětlivé vlastnosti
- podporuje vykašlávání
- stimuluje činnost jater a žlučníku
- vně hojí kožní vyrážky a drobné spáleniny
- pomáhá léčit hemoroidy či pohmožděniny
- ulevuje při bolestech kloubů
- v kosmetice se užívá proti celulitidě
Podávání a užití
Vnitřní užití
Břečťan se vnitřně podává jen vzácně, vždy v malých dávkách a nikdy dlouhodobě. Není vhodný pro rizikové skupiny, seniory, malé děti nebo těhotné a kojící ženy.
V léčitelství má břečťan podobu nálevu (půl čajové lžičky listů na šálek vroucí vody), který se pije jen ráno a večer, vždy nejvýše půl šálku. Alkoholová tinktura se pak po několika málo kapkách doporučuje zejména proti kašli. Břečťan bývá také součástí komerčních sirupů na kašel a nachlazení.
Vnější použití
Břečťan se vnitřně užívá jen sporadicky, jeho vnější aplikace je mnohem rozšířenější. Nezřídka je právě břečťanový extrakt součástí kosmetických přípravků proti celulitidě. Poslouží také jako mast na popáleniny, kožní vyrážky nebo na bolavé klouby. Na bolavé klouby, svaly a pohmožděniny lze aplikovat i obklad z povařených listů. Při hemoroidech je zase užitečná sedací koupel z břečťanu – recept níže.
Břečťan popínavý může u citlivých jedinců vyvolávat nepříjemné alergie. I kontakt pokožky s rostlinou, především mladými chlupatými výhonky může způsobovat podráždění. V tom případě je třeba se jakékoliv aplikaci břečťanu zcela vyhnout.
Sedací koupel na hemoroidy – recept
V 1 l vody necháme přes noc luhovat hrst čerstvých listů břečťanu. Ráno výluh necháme projít varem, přefiltrujeme a po zchladnutí využijeme jako sedací koupel.
Upozornění
Text nenahrazuje lékařské vyšetření. Má pouze informativní charakter. Konkrétní léčba je vždy v rukou odborníka, také využívání léčivých bylin by mělo být individuálně konzultováno s lékařem.
