Já jsem se na léto strašně těšila. Jednak je dlouho světlo, jednak to sluníčko, které mi dodává vitamin D. Tedy nejen mně, ale nám všem. A také přísun potřebné energie není na škodu. Mně se jí po zimě moc nedostává, a tak děkuji právě slunečnímu bohu za vydatnou dávku. Znám opravdu jen málo lidí, kteří by léto nemilovali. Říkám jim zimní typy a ti dávají přednost sněhu. Tito jedinci by určitě pár měsíců v tropech spíše přetrpěli nebo propotili. Ale většina jsme za ten životadárný přísun energie vděční. Vždyť je přece dokázáno, že v zemích, kde je teplo, je méně depresí než v zemích studených. Aspoň jsem to někde četla. Ale hádat se s vámi nebudu. Já prostě za vitaminem D vyrážím ráda. A mám ho radši takto přirozeně než ve formě tablety. Také se mi zdá, že v těch horkých zemích mají lidé stále dobrou náladu, jsou veselejší než ti ze zemí opačných.

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Já si léto užívám u vody, v lese, na výletech… V zahradách dozrává ovoce, stromy jsou doslova obaleny květy, no prostě příroda je nádherná. Obrovská učebnice života a smrti. Uvedu příklad třeba na švestce. Strom se zazelená, objeví se první poupata, květy a pak už jen sladké plody. A hurá rychle sbírat. Kdo si nestihne dostatečně nasyslit zásoby, zemřou. Tedy ty plody. Je to stejné jako v životě, všechno má svůj čas. Strom vydá své ovoce zase až napřesrok. 

Spolu se sluncem nelze zapomenout na staré Egypťany, kdy Aton (sluneční koule) byl uctíván jako jediný Bůh, stvořitel a udržovatel života. Jeho prostředníkem na zemi byl Achnaton, který své představy o Slunci vyjádřil ve svém Chvalozpěvu na Slunce, jednom z nejpůsobivějších děl staroegyptského písemnictví. Sice se smrtí Achnatona toto monoteistické náboženství zaniklo, ale co naplat, snahy o obnovení tohoto kultu se objevují po celý čas lidské civilizace až dodnes. 

Na léto se těší také děti. Nastávají totiž školní prázdniny, i když letos byly díky covidu hodně prodloužené. Historicky se toto volno dává do souvislosti s tím, že děti dříve musely pomáhat se sklizní obilí, a tudíž nemohly chodit do školy. Ale ať už je to pravda, nebo ne, v létě je volno a děti se mohou vyřádit do sytosti.

Letní slunovrat nastal a astronomické léto začalo letos 21. června. Slunce vstoupilo do znamení Raka a zároveň to znamená nejdelší den a nejkratší noc v roce. Podle meteorologů má začátek astronomického léta provázet polojasné počasí, pršet a místy jsou ohlášeny bouřky. A protože ani déšť nemůže trvat věčně, vystřídají ho určitě i ty dny slunečné, občas teploty přímo tropické.

Vraťme se zpět do minulosti. Víte, co to byly letnice? Tak třeba Keltové slavili triumf boha Mabona, který se zrodil o zimním slunovratu, o jarní rovnodennosti porazil temnotu a teď neomezeně vládne. Keltové zapalovali posvátné hranice, aby se moc světla udržela i přes noc. Spouštěli z kopců hořící kola, aby napodobili slunce a jeho pohyb na nebi. Například i staří Slované používali kruh jako jeden ze základních symbolů a představoval pravděpodobně právě slunce, tedy světlo a teplo. A tak bych mohla pokračovat. Léto zkrátka přinášelo do života lidí radost a krásu, i když samozřejmě také spoustu práce. Probíhaly žně, kdy se sklízely hlavně obiloviny, ale i další plodiny. Byly to práce, při kterých se leckdo zapotil. Ale možná už vidina dožínek, oslavy úspěšného dokončení žní, je popoháněla vpřed.

No, to jsem se dostala trošku jinam. Chtěla jsem vyjádřit obyčejnou radost nad svým oblíbeným ročním obdobím a oklikou jsem sešla trochu z cesty. Zatím si koupání, procházek ani snídaně v trávě moc neužívám. Situace to nějak nedovolila. Jen si mohu zatím užívat světla až do večerních hodin. A tento fakt mě blaží. Když prší, dívám se, jak kapky deště bubnují do oken, a čekám, až je to přestane bavit. Jako děti jsme obuli galoše a chodili loužemi. Už ani nevím, na co jsme si to tenkrát hráli. 

A tak už zbývá jen závěr. Co třeba nějakou lidovou pranostiku? "Kdo léto proleží, zimu prochodí s žebráckou mošnou." Nebo: "Bylo-li léto mokré, bude v příštím roce drahota." Takže, dešti, dost, prosím, ať se toto lidové rčení nenaplní.

Hezké léto! A co vy? Máte rádi léto?