reklama

BLOG Olgy Porrini: Letos jsme čarodějnice neupálili

30. duben už je pryč a my propásli nejmagičtější noc v roce, takzvanou filipojakubskou. Mnozí z nás se na ni těšili a některé vesnice se každoročně předháněly, která bude mít větší oheň. Letos nic. Pálení čarodějnic je spojené s vírou v čarodějnice a tento svátek slavili už staří Keltové, kteří se tak loučili se zimou a vítali jaro. I když jsme tento svátek kvůli výjimečné situaci letos odpískali.

Pálení čarodějnic (Ilustrační foto)
Pálení čarodějnic (Ilustrační foto) | Foto: Shutterstock
Olga Porrini

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Neslaví se všude, ale oslavuje se třeba i u našich sousedů, tedy v Německu. I když tam oslavy probíhají podle regionů a ty, které jsou podobné těm našim, se slaví hlavně na severu. Také ve Skandinávii je tato tradice běžná. Ať už se jedná o Švédsko, Dánsko, nebo Norsko. Říkají tomu Valpuržina noc. Kdopak byla ta Valpurga? Byla prý svatá a bojovala proti temným silám. Prostě tento pohanský zvyk byl využit církví k boji proti čarodějnicím. O tom se raději nechci rozepisovat, ale v čarodějnických procesech bylo upáleno mezi lety 1550 a 1650 mnoho nevinných lidí.

Podobné svátky se slaví také na Slovensku, v Polsku, Finsku, Rakousku a Velké Británii, tím myslím i Irsko a Skotsko. Funkce těchto oslav je ale již jiná, než tomu bylo dříve. Už nejde o žádné vítání jara, spojené s pálením čarodějnice, ale jde spíše o zábavu. Ale to je přece jedno. Na mnohých místech se na vrchol hranice dodnes dává figurína, znázorňující čarodějnici.

Stejně musím ale naše předky obdivovat. Tu jejich fantazii, víru a smysl pro pospolitost. Měli se stále na co těšit a v podstatě neznali samotu. Uměli být více pohromadě a radovat se společně, ale společně se i bát. Ta magická noc probíhala z 30. dubna na 1. května, kdy lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat. Také věřili, že se otvírají jeskyně a podzemní sloje, ve kterých se dají nalézt poklady. No, a dnes jsou tyto svátky spojené s opékáním špekáčků a na některých místech (třeba v Praze) i s bohatým programem pro děti. Vstup bývá většinou zdarma, ale těch stánků a dalších lákadel je tolik, že vám nezbude nic jiného, než do té peněženky sáhnout občas i pěkně hluboko. Vydělávat se dá na všem a všude. Ale víte co? Nelitujte toho. Já vidím význam už v tom, že člověk vyleze z ulity (tedy ze svého domova) a může se potkat s dalšími lidmi a třeba i sousedy. Příležitostí k takovémuto setkání je stále méně. Nebo je spíše lidé nevyhledávají? Nějaký zvědavec se může začít dokonce i zajímat, cože to je za starý zvyk, a také zjistí, odkud tento svátek přichází, jaký měl význam a hlavně proč vznikl. A to určitě není na škodu.

Mladí v tom vidí asi jinou příležitost k setkávání, ale budiž. Pálení čarodějnic se koná také v obcích, vesnicích a dědinách. Jsou dokonce vsi, které spolu soutěží, kdo má větší vatru. Prostě Češi tento svátek milují a nezřídka vyjíždějí k některým případům hasiči. Někde pálení čarodějnic hasiči i přímo organizují. 1. května je volno, a tak se zábava může posunout až do rána a druhý den vyspávat. Sice je Svátek práce, ale doba masových průvodů už skončila. Sem tam si někdo nostalgicky vzpomene, protože účast v průvodu byla povinná. Ale tím to hasne. To spíš zamilovaní se nemohou dočkat, až budou moci políbit svou vyvolenou pod rozkvetlým stromem, ideálně třešní. To prý aby neuschla. Neodpustím si poznámku, že mně se to nikdy nepoštěstilo. Nikdy mne nikdo nepolíbil pod rozkvetlým stromem. A já po tom moc toužila. Možná že v době mého mládí romantiků ubylo nebo právě projížděli na alegorickém voze v prvomájovém průvodu.

Za časů, kdy byla mladá moje maminka, se stavěly májky. Tu postavil své vyvolené mladík místo vyznání lásky. Nojo, byl první máj, byl lásky čas…

Jinak se májky stavěly v každé vesnici a hlídaly se i v noci před muži ze sousedních vesnic, kteří se ji snažili porazit nebo odříznout její vrchol. Pokud se jim to podařilo, byla to pro vesnici velká ostuda. Konec dubna a začátek května je spojen se spoustou oslav a já se domnívám, že to vše souvisí především s příchodem jara. S kytičkami, se sluníčkem, prostě lidé jsou už tou dlouhou zimou vyčerpaní a těší se, že "od kamen" mohou vyrazit ven. Zvedne se jim nálada, když je paprsky pohladí po tváři, nebe se modře usměje a člověk se nestačí divit, kolik že různých barev mají květiny…

--- Hrdliččin zval ku lásce hlas,

kde borový zaváněl háj…

A co vy? Jste také smutní, že se letos "nepálily čarodějnice"?

reklama
reklama
reklama