V podstatě vám nic vážného není. Sice kašlete a místy máte pocit, že vyplivnete plíce, teplota mírně stoupá a z nosu vám teče rýma. Nic, na co se umírá. A přece. Dnes večer jste měli jít do kina, ale vážně nemáte náladu. Zaprvé je to kašlání vážně vysilující a někdo by vás mohl z kina vyhodit a i síla se vám kamsi pomalu a jistě vytrácí. Nemáte chuť do ničeho a jedině vidina horkého čaje s medem a citronem nebo zázvor vás trochu uklidní. Ano, obyčejné nachlazení, chcete-li rýmička, a přesto vás to docela vykolejí.

Viróza, nachlazení, chřipka mají podobné příznaky, i když na každou z těchto chorob se musí jinak. Mají totiž různé původce, a tedy i boj s nimi je rozdílný. Krátce. Když nás trápí nějaký zdravotní problém, pocítíme to okamžitě. Když jsme zdraví, sršíme energií a jen tak nic nás nerozhodí. Jakmile na nás "něco leze", energie je náhle fuč a místo ní se dostaví únava. Četla jsem mraky názorů, jak zůstat zdravý, ale mezi námi, když si na nás nějaký ten vir počíhá, jdou všechny návody stranou. Jasně, někdo je za tři dny fit, jiný se s tím trápí i tři týdny. To záleží na imunitním systému a ten má každý z nás opravdu jiný. Je to jakýsi rytířský štít, který nás nonstop chrání před bakteriemi, viry a dalšími mikroby. 

Dalo by se říci, že každý z nás je naprogramovaný jinak, někdo snese víc, jiný méně. I když pár věcí pro své zdraví člověk udělat může. Nebrat se tak vážně. Rýmička s kašlíčkem jednou odejdou, tak, jak k nám přišly. Není to žádná tragédie. Pozor! Nemluvím o vážných nemocech, to bych si v žádném případě nedovolila. Ale jen pro ilustraci. Mám dvě kamarádky. Anička s nachlazením lítá po ulicích a roznáší tak vesele bacily dál, její přístup však hraje svoji roli. Sice mi není dobře, ale to zvládnu. Zítra bude lépe. Ono sice druhý den to nestojí také za nic, ale pozítří už mi určitě bude hej. Maruška to má ale jinak. Je mi zle, dejte mi všichni pokoj, jdu do postele a snad to přežiji. Hroutí se a chvílemi máte pocit, že jde o její poslední hodinku. Jasně, není jí dobře. Ale co jsem tím chtěla říct? To, že Marušce chybí optimismus, zatímco Anička ho má na rozdávání. A také proto je Anička za týden zdravá a Maruška neopustí postel ani po dvou týdnech.

Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Četla jsem, že američtí psychologové zkoumali dvě skupiny studentů. Sledovali změny v organizmu, zejména v jeho imunitním systému v závislosti na náladě. Co zjistili, je vám asi jasné. Jednotlivé buňky jsou u optimistů mnohem odolnější než u pesimistů. Jedno je tedy jisté. Chceme-li být zdravější, je lepší se usmívat a být v pohodě, než se tvářit jako kakabus. Já vím, kdy se necítím dobře, je docela těžké nefňukat a ještě si k tomu zpívat. Mám to také tak. Prostě energie ubývá a na mém nočním stolku přibudou věci jako například teploměr, papírové kapesníky, hrnek s čajem a citronem, med a paralen na snížení teploty. Ale jedno si stále říkám spolu s Aničkou, zítra to bude lepší. A když nebude? Tak pozítří nebo příští středu. Prostě na nachlazení se neumírá. Toto je mé heslo v procesu uzdravování. 

Celé to povídání vedu ale jen proto, že zdraví si člověk opravdu neváží. Je to věc, kterou si uvědomí, až když mu něco je. Až když ho něco bolí. A přiznejme si, že po přání "hlavně hodně zdraví" se sem tam i ušklíbneme. Klišé, že? Jenže člověk by se měl o své zdraví starat. Alespoň zdravou stravou a místo chipsů chroupat u televize radši ořechy a zákusek nahradit zeleninovým salátem nebo ovocem. Namísto do kavárny vyrazit s kamarádkou na pěší procházku a to kafe si dát až po ní. Neměl by se litovat, jakou má v životě smůlu, ale naopak si najít koníčky nebo něco, co ho baví a co má rád. 

No, já už kašlu tři týdny, ale nebojím se. Zítra bude lépe. Už to není kašel intenzivní, ale ubírá na síle a v noci mě již nechává spát. Začínám s ním kamarádit, i když mezi námi děvčaty, už aby šel k šípku. Otravuje mě a nutí odsouvat plány na neurčito. Zatím se drží zuby nehty. Míchám tedy už asi svůj stopadesátý koktejl zdraví, kam přimíchám i trošku optimismu a věřím, že bude lépe!

A tak jen zbývá citát nakonec. Jde o indické přísloví, ale ztotožní se s ním každý. "Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jedno."

A co vy na to?