Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Ale abych odpověděla na otázku v titulku. Ano, cestuji. Vlakem i autobusem dost často. Auto nemám a ani ho neplánuji koupit. I když řidičák mám. Bojím se totiž. A protože se často přemisťuji, využívám dopravní spojení. Autobusy i vlaky. Dovoluji si podotknout, že to vůbec není špatné. Nejste ve stresu, naopak si můžete vzít knížku a pustit se do čtení. Horší to je, pokud jezdí vlaky se zpožděním. Což jezdí. A často. Copak o to, nějakých pět minut sem a pět minut tam by nevadilo. Jenže! Pokud musíte přestoupit na vlak jiný a na přestup máte jen šest minut, tak vám sebemenší zpoždění začne vadit. Musíte počkat na další vlak, čímž se vaše cestování pěkně protáhne. A to jen doufejte, že se posadíte do příjemné a vytopené čekárny. Když budete mít štěstí, tak ano. V horším případě v zimě promrznete a v létě propotíte tričko.

No, musím uznat, že úroveň cestování se již zlepšila. Pokud máte "kliku" a nastoupíte do vlaku, kde je čisto a průvodčí přívětivý. Záleží na trati, kterou využíváte, tedy do jakého vlaku nastoupíte. Já, zaplaťpánbůh, využívám nejvíce trati, kde jezdí moderní vlakové soupravy City Elephant. Tedy ty bez těch příšerných koženkových sedadel, na které se v létě přilepíte a trnete hrůzou, abyste ve vlaku nemuseli použít WC. Jak už jsem se zmínila, nejčastěji využívám vlaků City Elephant a pak jsem přestupovala na motoráček, který dle mého názoru měl už dávno odslouženo. A teď, světe, zboř se! Od minulého roku jezdí místo motoráčku vlaky, které jsou čisťounké, průvodčí příjemní a usměvaví, ve vlaku je dokonce wi-fi a stolečky na odkládání.

Nakonec jsem zjistila, že tyto vlaky nepatří do rodiny Českých drah, ale jedná se o společnost Arriva. A ta je zase součástí koncernu Deutsche Bahn. Jezdím s nimi jen krátké tratě, tudíž nemohu porovnávat tuto dopravní společnost s vlaky, které jezdí dálkově. Ale mě tento spoj vážně příjemně překvapil. A jezdím celkem pravidelně a pořád žádné rozčarování. Vlaky jsou i nadále čisté, jak říkám, wi-fi, stolečky na odkládání a personál (tedy průvodčí) milý a ochotný odpovídat na mé všetečné otázky. Dokonce mi připadá, jako by je jejich práce bavila! Což nemohu tvrdit u některých zaměstnanců Českých drah. Možná jiná firma, jiná výplata. To nevím, ale něco za tím být musí. Anebo jsou jinak vyškoleni? Nebo jiná kritéria při výběru pracovníků? Ať tak anebo tak, mám pocit, že jsem ve vlaku vítaná, i když nemám lístek, a platí mi tudíž jen "lítačka".

Já jsem vůbec na "přepravní" personál přecitlivělá. Využívám též hodně autobusy, zejména MHD. Často v malých městech. A přiznám se, že řidičů se občas bojím. Nesmějte se, je tomu opravdu tak. Vím, že řidičů autobusů je nedostatek, a tak musí často jezdit přesčasy. Také jsem si všimla, že páni řidiči, ti nevrlí a protivní, už by si dávno měli užívat vnoučat a důchodu. A přesto jezdí. Jsem si jista, že určitě ne z vášně. Jak mi někteří z nich dokážou zkazit slunečný den, nemáte ani potuchy. Vrčí, utrhují se a běda vám, když se chcete na něco zeptat! A o "štábní kultuře" ani nemluvím. Tím myslím, že bych se měl do služby aspoň oholit, když už jsem jednou ve styku s lidmi. Ale to, věřte mi, ráda přehlédnu. Ale to, aby mě někdo napadal, když se neznalá poměrů na něco zeptám, tak to mě vážně odrovná. A proč se pořád mračit, že? Ale řekněte jim to. Vždyť úsměv nic nestojí. Ale udělá mnoho. A je zdarma.

No, a nakonec tedy jeden citát. Oscar Wilde řekl: "Nikoli morálku, ale slušné chování potřebujeme."

A jak to vidíte vy?