Olga Porrini

Ráda se dívám kolem sebe. Pozoruji lidi, jejich názory, činy, náměty a nálady. A věřte, že ve svém "zralém" věku jsem už viděla dost. Ve svému blogu pozoruji svět a život svýma očima. Proto má název "Tak to vidím já!" Své názory nikomu nevnucuji, spíš mi jde o to, aby se i jiní nad nimi zamysleli. Co člověk, to jiný pohled. Ale tak to má přece být. "Není krásnějších pohádek než ty, které píše sám život, " řekl Hans Christian Andersen. A mně nezbývá než souhlasit.

Letos budou tyto svátky jiné. Ne, že bychom nebarvili vajíčka. To jistě ano. Jen se u našich dveří nerozezní zvonek a malí hodovníci nespustí "hody, hody, doprovody, dejte vejce malovaný…". No co, tato tradice už stejně upadá, hlavně ve velkých městech. I když na druhou stranu my dříve narození si to bez hodování nedokážeme představit. Přiznejme si, že s námi ten maličký okem neviditelný virus pořádně zamával. Ale lidé se jen tak svých zvyklostí nevzdají. Minulý týden jsem byla na procházce (s rouškou, jak jinak). A když jsem procházela jednou pražskou vilovou čtvrtí, byly stromy na zahrádkách ověšené už barevnými vajíčky. Sluníčko ještě moc nesvítilo, bylo pod mrakem, ale na stromech svítila právě ta vejce. Všech možných barev.

Co to vlastně znamená, nabarvené vajíčko? Jde o prastarý symbol nového života. Už v dávných dobách se mu přisuzovala magická moc, která se zvyšovala právě obarvením. Jaké další symboly patří do svátků velikonočních? Tak určitě beránek a zajíček. V křesťanství je beránek symbolem Ježíše Krista, protože byl jako beránek obětovaný za spásu lidstva. Zajíček je potom převzat z německého vlivu. Tajné roznášení vajíček mu bylo přisuzováno snad právě proto, že býval na jaře viděn u lidských obydlí, kde vyhledával potravu.

Jako další symbol Velikonoc nesmí chybět pomlázka. Tedy mužskému pokolení. Na ni se těší jako malí kluci i ti odrostlejší. Někdy se jí také říká hodovačka. Asi kvůli tomu "hody, hody, doprovody…". Správná pomlázka je vyrobena z vrbového proutí a ozdobená barevnými stužkami. Ženám a dívkám měla předat mládí a sílu právě z těchto proutků. Jakmile chlapci dívky vyšlehali, ty omládly a zkrásněly. No, dobrá.

Na stole nesmí chybět v českých zemích ani mazanec. Je symbolem slunce a je ze stejného těsta jako vánočka. Protože jsem žila nějakou dobu v zahraničí, připomínám, že například v Itálii zdobí tradiční velikonoční stůl moučník zvaný Colomba Pasquale. Colomba znamená holubice, a tedy i tento moučník má tvar holubice. Je výtečný! Ale vraťme se domů, do Čech. U nás na žádném stole nechybí velikonoční beránek z třeného nebo piškotového těsta. Když jsem byla malá holka, dělala maminka takzvané jidáše, které se pojídaly na Zelený čtvrtek. Ještě bych připomenula velikonoční nádivku (ta od maminky chutná nejlépe) a honem pryč od stolu za dalšími symboly Velikonoc.

Je jím kříž. Jde o jeden z nejdůležitějších křesťanských symbolů, protože Ježíš Kristus zemřel na kříži. Symbolizuje život pozemský a božský. I když samotný symbol kříže je mnohem starší než křesťanství. Znali ho už staří Egypťané, Číňané i Kréťané.

Dále sem patří kočičky. Ne ty mňoukající. Ale větvičky vrby jívy s částečně rozvinutými pupeny, květy. Při mé procházce jsem potkávala osoby, které je již měly natrhané a nesly je buď v ruce, nebo v batůžku. Kočičky symbolizují palmové ratolesti, kterými vítali obyvatelé Jeruzaléma přicházejícího Krista.

Jsou také poslové jara. I samotné Velikonoce jsou pro mě prostě svátky jara, kterými oslavuji probouzení přírody. Děje se to každý rok a každý rok se nad tím zázrakem radujeme. Moje teráska už se také zelená a všechny rostliny, které jsem tam měla po celou dobu a bála se, že zimu nepřežijí, mě překvapily svojí silou a životaschopností. Tak, jak to jen příroda umí. A my jsme její součástí. Ty nejsilnější se zazelenaly. Ty nejslabší zhynuly. Cítíte tu sílu, kterou nabíráte spolu se znovuzrozením přírody? Já tedy ano. Jaro je obdobím očisty, duševní i tělesné. "Jaro je čas plánů a projektů," jak řekl ruský spisovatel Lev Nikolajevič Tolstoj. A já začínám plánovat.

A jak to vidíte vy?