Já jsem pevné místo pro cukrovku ve svém životě hledala více než deset let. A i dnes musím občas přemýšlet o tom, kde chci, aby byla a o tom, kde skutečně je.

Velmi ráda vzpomínám na své dětství. Všechno se zdálo o tolik jednodušší, než je tomu teď. A o cukrovce to platí dvojnásob.

Jak jsem cukrovku vnímala, když jsem byla mála? Cukrovka pro mě tehdy znamenala důležité povinnosti, které jsem se musela naučit, a které jsem musela dělat každý den pro to, abych se cítila dobře a mohla si hrát s ostatními dětmi, jezdit s nimi na výlety, sportovat nebo se třeba účastnit nejrůznějších soutěží. Byla to pro mě jasná věc a dál jsem se nevyptávala.

Zároveň jsem se cítila opravdu důležitě, protože jsem konečně dostala velkou zodpovědnost. Bylo skvělé, že jsem v tom nebyla sama, protože rodiče a moji blízcí mi poskytli výbornou oporu a velmi mi pomáhali.

A víte, co je na tom všem nejlepší? Že když na to období vzpomínám, tak se mi nevybaví dny strávené v nemocnicích nebo to, když jsem brečela kvůli injekcím, protože ono to někdy vážně bolelo, ale vzpomínám na krásnou kapitolu mého života plnou nejrůznějších událostí a zážitků! Víte, jak to myslím? Mám zážitky a vzpomínky jako normální zdravá holka a až teď dokážu plně ocenit tu energii rodičů, kterou tomu pro mě věnovali. Jsem jim tolik vděčná!

Čím jsem byla starší, tím se můj pohled na cukrovku a s ní spojené povinnosti
pochopitelně měnil. Je veliká změna dospívat a být na svou nemoc najednou téměř sama.

Byla doba, kdy jsem cukrovku vnímala jako obrovskou přítěž a měla jsem potřebu s ní neustále bojovat a vzpírat se jí. Třeba jsem si jedla, jak jsem chtěla, a co jsem chtěla. A taky jsem lhala a záměrně si přepisovala hodnoty cukru v krvi na lepší. Zkrátka jsem si v ohledu  cukrovky dělala, co jsem chtěla, protože jsem se snažila lhát i sobě v tom, že žádná  cukrovka není a já jsem úplně zdravá.

Že jsem si ubližovala? To ubližovala. Bylo to moje experimentální období, než jsem si uvědomila, že tímhle opravdu ničeho nedocílím. Jenom toho, že nebudu moc žít život se vším, co k němu patří, že nebudu moc mít svou rodinu nebo zdravé děti…

Zuzana Franzová

Zuzana Franzová si založila profil na Instagramu s názvem life.with.dia, aby inspirovala, motivovala, pomáhala a poslala svůj život s diabetem 1. typu více mezi lidi. Proč? Protože je přesvědčená, že to za to stojí, protože chce mít spoustu hezkých vzpomínek a zážitků, být šťastná a s úsměvem na tváři. Zuzana nikdy nepostrádá pozitivní přístup, energii a sílu a nevzdává se. Hodně se drží toho, že chce skutečně žít a ne jen přežívat. Podívejte se i na její blog https://blogbyzuu.wixsite.com/mysite

Heslo: Bojuj - stojí to za to!

Myslím, že tímhle obdobím si prošla většina diabetiků. Protože tak, jako se člověk hledá, tak stejně tak musí najít i ten pravý přístup a místo pro cukrovku ve svém životě. S odstupem času musím podotknout, že to celé rozhodně nehodnotím jako špatnou zkušenost.

Každý z nás se stále učí a velmi často jsou to právě naše minulé chyby, které nás posouvají o tolik dál. Upřímně jsem moc ráda, že mám tohle období za sebou, ale jsem si jistá, že bych bez něj určitě nebyla tam, kde jsem dnes.

Jak vypadá můj přístup k cukrovce dnes? Jak ji vnímám dnes? Kde má v mém životě  své místo? O tom se dočtete v mém dalším článku.