Jsem sociální pracovnice, bývalá vysokoškolská pedagožka a především člověk, který vnímá své odborné působení jako poslání. Moje profese se postupně stala přirozenou součástí mého života a to, co jsem kdysi jako studentka slýchala na univerzitě od svých profesorů, jsem se později jako pedagog snažila předávat svým studentům. Některé profesní i lidské hodnoty platí totiž univerzálně. Jen společenské či politické dění někdy změní jejich nádech. 

Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky

V roce 2016 rozjely dvě moderátorky a hlavně mámy Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná dobročinný projekt FANDI MÁMÁM. Jejich cílem bylo pomoci maminkám samoživitelkám a jejich dětem v jejich aktuální tíživé situaci, a to zajištěním materiální pomoci. Chtěly také změnit vnímání postavení samoživitelek ve společnosti tak, aby se na
ně lidé nedívali skrz prsty, ale aby je společnost spíš oceňovala za to, že zvládají péči o své děti samy. Od té doby pomáhají každé tři měsíce dalším maminkám samoživitelkám, a to již nejen materiálně, ale i poradensky.
A protože se všechny mámy, ať jsou samoživitelky, nebo ne, při péči o děti potýkají se stejnými radostmi i starostmi a rády své pocity a zkušenosti sdílejí, čímž si mohou vzájemně pomáhat a motivovat se, rozhodly se Žaneta s Petrou založit blog Fandi mámám. Do něj budou o životě maminek (nejen) samoživitelek psát ony i ostatní mámy, které se na projektu Fandi mámám podílejí. Vítejte na blogu, kde si mámy vzájemně fandí a inspirují se!

To, zda se pomoc daří, profesionál nejlépe zjistí od svých klientů - pozorováním jejich života, z náhodného setkání nebo při pravidelných sezeních. Příležitosti přicházejí, stačí naslouchat. Pokud se člověk dobrovolně rozhodne vykonávat pomáhající profesi, mělo by mu být jasné, že nadstandard, který se automaticky předpokládá, tj. navázání upřímného profesionálního vztahu, důstojnost a úcta ke klientovi a etické jednání nelze za všech okolností vyvážit penězi. Stejně tak jako reálně hrozící riziko vyčerpání.  

Mrzí mě, když oblast sociálních služeb a sociální práce opouštějí lidé profesi oddaní a schopní, protože pečovali tolik, že už víc nemohou, přitom však nezískali dostatečnou podporu v týmu ani možnost načerpat nové síly a vyhořeli. Být dlouhodobě a intenzivně zapojený v mezilidských kontaktech bez profesionální podpory je vyčerpávající. Kdo péči dává, potřebuje ji také dostávat. Mechanické uspokojování potřeb a oprávněných zájmů klientů na úřadech či v zařízeních bez náznaku vstřícnosti, vlídného zacházení, pár minut opravdové pozornosti a trpělivosti neprospívá nikomu. 

Klienti se často cítí bezmocní, na obtíž, své situaci nerozumí a v důsledku toho dělají chyby a kroky, které pro ně, případně jejich blízké, mohou mít zničující důsledky. Experti na druhé straně bohužel často rozhodují pouze na základě zákonných norem bez hlubšího obeznámení se s konkrétní situací. I když je uplatnění individuálního přístupu náročnější než zařazení klienta do šablon a tabulek, měl by se o to pracovník alespoň pokusit. Jedná s člověkem, nikoliv s případem, číslem, typem postižení, diagnózou. Pokora profesionála je dar, často zkoušený opojným pocitem moci.

Pozor, rovnice s proměnnými bezmoc - moc nemusí být nutně neměnná. Úředníci státní správy jsou klientům přidělováni, ale jiné pomáhající si můžeme vybrat. 

Milé maminky, nebojte se vstupovat do kontaktů s úředníky, zeptat se, požádat o pomoc, říct svůj názor. Jsou to lidé jako vy. A i když se vaše situace nezmění hned, alespoň jste se o to pokusily. Některé události zkrátka potřebují svůj čas, naši snahu i trpělivost. Vždyť už jste toho tolik dokázaly a zvládly - a často úplně samy! S žádáním o pomoc můžete začít třeba u nás. My ve Fandi mámám máme pochopení, nehodnotíme a nesoudíme nikoho. Snažíme se zajistit materiální pomoc maminkám samoživitelkám, které jsou v těžké tíživé situaci a nebo i těm, které se v životě chtějí posunout, ale nezbývají jim na to příjmy. Víc se dozvíte na našich stránkách www.fandimamam.cz.

Text: Martina Macková