U malých dětí je velmi dobré hrát si "na obchod", kde budou mít různé zboží a nějaké to "plativo". Starším dětem, které již dostávají kapesné, je třeba opakovaně vysvětlovat, že si s penězi mohou sice dělat, co chtějí, ale když je utratí před dalším kapesným, nedostanou nic navíc. Tak, jako to musí dělat dospělí. A to je třeba dodržet - my dospěláci také nedostaneme nic víc než svou další výplatu.

Fandi mámám: Blog pro mámy (nejen) samoživitelky

V roce 2016 rozjely dvě moderátorky a hlavně mámy Žaneta Slámová a Petra Květová Pšeničná dobročinný projekt FANDI MÁMÁM. Jejich cílem bylo pomoci maminkám samoživitelkám a jejich dětem v jejich aktuální tíživé situaci, a to zajištěním materiální pomoci. Chtěly také změnit vnímání postavení samoživitelek ve společnosti tak, aby se na
ně lidé nedívali skrz prsty, ale aby je společnost spíš oceňovala za to, že zvládají péči o své děti samy. Od té doby pomáhají každé tři měsíce dalším maminkám samoživitelkám, a to již nejen materiálně, ale i poradensky.
A protože se všechny mámy, ať jsou samoživitelky, nebo ne, při péči o děti potýkají se stejnými radostmi i starostmi a rády své pocity a zkušenosti sdílejí, čímž si mohou vzájemně pomáhat a motivovat se, rozhodly se Žaneta s Petrou založit blog Fandi mámám. Do něj budou o životě maminek (nejen) samoživitelek psát ony i ostatní mámy, které se na projektu Fandi mámám podílejí. Vítejte na blogu, kde si mámy vzájemně fandí a inspirují se!

Ono se to ale moc pěkně vykládá. Z vlastní zkušenosti vím, jak moc těžké je vyjít s penězi, když jste na vše sám. Neustálé vysvětlování, že na to nebo ono nejsou peníze, děti strašně nerady slyší. Čím starší jsou, tím jasněji vám to dají najevo - stačí jen ten jejich pubertální pohled a oči v sloup. A to ani nezmiňuji ty reakce, kdy musíte poslouchat: "Ale holky to ve třídě všechny mají."

My, mámy samoživitelky (ale i tátové samoživitelé), míváme sklon k tomu, že chceme dětem vše vynahradit a za každou cenu jim dopřát, co si přejí. Vždyť chudáci skončili bez druhého rodiče, a co když je to i moje vina. Snažíme se i na úkor svých potřeb a často koupíme i to, co vlastně nepotřebujeme a říkali jsme dětem, že na to není. Myslíme si, že potomek bude šťastný a vděčný. Šťastný bude jen chvíli, než dostane další úžasný nápad na nákup něčeho děsně důležitého.

Ale vděčné naše děťátko nebude! Jen dojde k závěru, že když bude hodně prudit, dosáhne svého. Je mu úplně jedno, že byste potřebovala nové boty, zajít si na kosmetiku nebo poklábosit s kamarádkami nad kávou. Je mu jedno, že se domů musí koupit prací prášek, šampon, brambory atd., hlavně když ono má, co chtělo.

Kdo z nás má sílu a čas na to, sednout si s dětmi a říct jim: "Podívej - za měsíc jsem vydělala tolik a tolik peněz a z toho musíme zaplatit nájemné, elektřinu, plyn, vodu, obědy ve škole, pojištění atd. Potom nám zbude nějaká částka, ze které musíme nakoupit potraviny, hygienické potřeby a další běžné věci nutné pro chod domácnosti. To, co zbude, je možné použít na něco jiného. Ono toho ale moc nezbývá, a proto si na to, co chceme, musíme ušetřit. Zkus si něco ušetřit z kapesného a já ti potom třeba zbytek přidám."

Zní to jednoduše, že ano? 

Přeji všem pevné nervy při výuce finanční gramotnosti našich ratolestí. Mně ty nervy občas dochází.
A nezapomeňte, že my ve Fandi mámám vám, maminky samoživitelky, fandíme!
Můžete se na nás obrátit a požádat především právě o materiální podporu.
Podívejte se na www.fandimamam.cz

autor: Lucie Martinková