Anna

Jmenuju se Anna, je mi 35 let a jsem "shopaholik". Nebo tak o mě aspoň často mluví můj manžel. Nakonec se tomu vždycky smějeme, ale něco na tom bude. Módou totiž žiju už od dětství. Dnes je ale mým hlavním cílem zůstat chic a zároveň nezruinovat rodinný rozpočet.

Největší radost mi dělají moje dvě děti. S manželem ani nestíháme sledovat, jak rychle nám starší Sára a malý Davídek rostou před očima. Vůbec nejlepší jsou ale naše společné chvíle na dovolených, které vybíráme vždycky společně.

V článku 6 rad, jak připravit dítě na návrat k povinnostem jsem se naštěstí dočetla, že nic není ztraceno, pokud začnete své děti připravovat alespoň týden nebo dva před začátkem školního roku. Naštěstí jsme dovolenou, babičky i všechny naplánované výlety do této doby stihli. Rezolutně tedy upravuju jejich spací režim. Prosby, vzlykání ani drápky zaťaté do mých paží při vláčení do postelí mě neobměkčují.

Zapojte i manžela

Na rozdíl od let minulých jsem si tentokrát řekla, že pro zachování mého zdravého rozumu se všichni zúčastnění musí na přípravách podílet taky. Školní sešity a pomůcky z minulého roku tentokrát třídí děti samy a pro nové jedou s tatínkem, přece jen má na strkanici s ostatními rodiči v papírnictvích ostřejší lokty. Co naplat, že možná koupí jen polovinu vybavení a nové školní aktovky budou pod tlakem dětí sice krásné, ale totálně nepraktické. Přece nemůžu být u všeho, snažím sama sebe uklidnit.

Žádná předsevzetí

Byla jsem přesvědčená, že děti se na školu mají připravovat také psychicky. Každý rok jsem jim proto hlasitě připomínala, že už se blíží začátek školy a pozitivně jsem je motivovala myšlenkou na spolužáky, které třeba neviděly i celé prázdniny. Až mi moje kamarádka řekla, že příliš proaktivní přípravu dětí na školní rok považuje za hrozný omyl. Prý by taky nechtěla o dovolené pořád připomínat, že až za dva týdny volno skončí, musí zase do práce. Něco na tom možná bude. Volím proto "kompromis" a otázky z dějepisu či prvouky střílím po dětech úplně ledabylým tónem.

Nutno dodat, že i mně po pár dnech dochází trpělivost a energie všechny držet v pozoru. Navíc mé finty ty moji chytrolíni brzy prokoukli. Nezbývá než se uklidnit článkem Jak rodiče brzdí dětskou fantazii. Celkem se mi ulevilo, když se i odborníci shodují, že nechat děti užít si zbytek prázdnin po svém je možná to nejlepší pro ně i pro moji psychiku. Hlavní poučení na příští rok tedy zní - už žádná předsevzetí, o kterých dopředu stejně vím, že je nemám šanci dodržet.