"Byla jsem jako zombie, co se pořád bála," říká divadelnice přeživší výbuch v Kyjevě
Anna Turlová přijela do Česka s batohem na zádech a s taškou v každé ruce. Měla v nich dvě kočky a na vodítku psa. Divadelní manažerka chtěla původně zůstat v rodném Kyjevě, když ale pár metrů od ní dopadla bomba, změnila názor. V Praze žije od března a řídí tu projekt Imagine UA Městských divadel pražských, který v září uvede několik inscenací ukrajinských tvůrců.
"Kouřili jsme s mým kamarádem Mišou před budovou podzemního parkoviště, kde jsme se deset dnů schovávali. Najednou se ozvala obrovská rána a my jsme viděli, jak se prohnuly obrovské plechové dveře, u nichž jsme stáli. V ten moment jsme si řekli, že asi půjdeme raději dolů," popisuje Anna Turlová okamžik, který ji přiměl opustit válečný Kyjev. "Byla jsem už jako zombie. Žila jsem v konstantní úzkosti, pořád jsem se bála, nespala, nevěděla jsem, co mám dělat. Přesto jsem chtěla v hlavním městě zůstat a pomáhat. Když několik metrů od nás dopadla bomba, došlo mi, že už takhle nemohu dál pokračovat," vzpomíná.
Třicetiletá manažerka kyjevského divadla Zoloti Vorota Anna Turlová přijela do Prahy v půlce března se svou matkou, čtyřmi kočkami a psem. "Kocouři se jmenují Benedict podle herce Cumberbatche, Salvador podle malíře Dalího, Taras podle ukrajinského básníka Ševčenka a kočka je Matilda. Ona je takové malé šílené zvíře a to jméno jí jednoduše sedí," popisuje už téměř plynulou češtinou Turlová, která se hned po svém příjezdu do Prahy přihlásila do bezplatného kurzu pro Ukrajince. "Fenka je zase Glaša podle šlechtičny Aglaji Ivanovny z Dostojevského Idiota." Že je zvyklá pohybovat se v intelektuálně-divadelním prostředí, Anna prostře nezapře.
Čeština se jí hodí hlavně při schůzkách v Městských divadlech pražských, kde působí od začátku dubna. Vede tu projekt Imagine UA, do něhož se mohli přihlásit její krajané s vidinou uvedení svých her v příští sezoně. "Ukrajinští divadelníci mohou například vytvořit inscenaci nebo se přihlásit jako herci. Chceme, aby Češi a Ukrajinci spolupracovali a pokračovali v tom i po skončení války," vysvětluje Anna hlavní myšlenku.
Práci získala během své tříměsíční umělecké rezidence v Praze, kterou jí, stejně jako dalším 31 ukrajinským umělcům, nabídlo České centrum Kyjev.
Ukrajinská kultura není jen válka
V projektu Imagine UA Turlová představí vedle současných ukrajinských inscenací i fyzické či imerzivní divadlo. "Byla jsem silně proti tomu, abychom se věnovali jen válce, ukrajinská kultura není jen válka. Nějakým způsobem ji vždy připomeneme, ale nebude pokaždé hlavním tématem," říká třicetiletá žena a dodává, že by také ráda vymýtila představu o Ukrajincích jako o rozšafných mužích v červených kalhotách, kteří jen pijí vodku a jí varenyky.
"Takový obraz Ukrajince vznikl vlivem Sovětského svazu. Přitom Ukrajina, Česká republika a Slovensko sdílí folklor, legendy i pohádky. Chceme českým i ukrajinským divákům ukázat, kolik nás toho spojuje." Tématem prvního představení Různí lidé bude hledání štěstí i v těch nejhorších momentech. Autoři čerpali z 23 hodin rozhovorů s Ukrajinci a Ukrajinkami, výsledek divákům představí 10. září.
"Během svého pobytu v Praze a jiných městech jsem viděla spoustu katastrofických projektů o ukrajinské kultuře. Byly špatné z několika důvodů - soubory měly málo času na zkoušení nebo to byly amatérské inscenace, které se tvářily jako profesionální. Divák si tak o současné ukrajinské kultuře udělal velmi špatný obrázek," stýská si Anna Turlová, která naopak zamýšlí ukázat to nejlepší z ukrajinské tvorby. "Navíc jsem se setkala s tím, že když se představení nepovedlo, účinkující na pódium přinesli ukrajinskou vlajku. Publikum tak bylo chycené do pasti a muselo tleskat. Tohle je manipulace, kterou nemám ráda."
Můj život se nezastavil 24. února
První den invaze překazil její kyjevskou premiéru inscenace s názvem Missing. Hra polské dramatičky Krystyny Chołoniewskové řeší, jak se generačně mění pojetí rodiny. Válka ji naučila, že svůj život nemůže plánovat déle než na týden. "Zároveň jsem musela samu sebe přesvědčit, že se můj život nezastavil 24. února, že se jedná jen o nějakou pauzu a po skončení války se vrátím do stejného bodu. Nevrátím, můj život pokračuje," říká žena, která oslavila své třicetiny na polské hranici.
Teď se může spolehnout na zázemí u známých ředitelky Českého centra Kyjev ve Valašském Meziříčí, kde s maminkou žije ve druhém patře rodinného domu. Protože přes týden pracuje v Praze, přespává v rezidenčním bytě Městských divadel pražských. Od srpna bude s maminkou i zvířaty bydlet v bytě ve Slaném, necelých třicet kilometrů od Prahy. Pronajal jim ho bývalý kněz. "Na dojíždění to bude přece jen lepší než do Valmezu," míní Turlová.
Chtěla by se vrátit do Kyjeva, vůbec si ale neumí představit, jak by se tam profesně uplatnila. "Jsem vlastně šťastný člověk, protože jsem na Ukrajině nikoho nenechala," svěřuje se manažerka, jejíž otec zemřel před třemi lety. "Tady jsem navíc pochopila, že moje situace není nejhorší a že ze své pozice mohu pomoci ostatním umělcům. Dát jim práci nebo posílat potřebné věci domů," říká. "Původně jsem chtěla zůstat v Kyjevě, shánět léky pro dětskou nemocnici, která byla kousek od našeho bunkru, ale zjistila jsem, že je to nemožné. Stála jsem čtyři hodiny v řadě a sehnala jsem tři léky z třiceti. Tady ale možná mohu něco změnit," míní Ukrajinka, které má na zápěstí hodinky s obličejem Salvadora Dalího. "Proč ho mám tak ráda? Protože obdivuju ten jeho vnitřní pocit svobody," uzavírá.
Mohlo by vás zajímat: Prodaná nevěsta mezi paneláky: Vášnivé reakce k opeře patří, říká režisérka Nellis (6. 6. 2022)
